.
Historie SJJR
.
Společnost Jakuba Jana Ryby vznikla z popudu Jindřicha Háska (1947–2007) v roce 1990 s cílem pečovat o odkaz Jakuba Jana Ryby, jako sdružení ctitelů Rybova díla hudebního, literárního i pedagogického a její snahou je především jeho popularizace. Jedním z jejích nejobtížnějších a stále aktuálních úkolů je vyvracet mylné představy o Rybovi zakořeněné ve společnosti již dlouhá desetiletí (tzv. Rybovské mýty), počínaje uváděním jeho jména v nesprávné podobě. Pomáhá rozšiřovat věrohodné informace a tím měnit náhled na Rybovu všestrannou a duchovně bohatou osobnost i na jeho dosud nedoceněné, nebývale rozsáhlé dílo a jeho myšlenky, které mají velký potenciál oslovit i naši současnost.
Společnost má sice sídlo v Rožmitále pod Třemšínem, v místě, kde Jakub Jan Ryba od roku 1788 jako učitel a regenschori až do své smrti v roce 1815 působil, ale její členská základna je mnohem širší. V době největšího rozmachu měla více než 200 členů, včetně významných osobností (PhDr. Jiří Berkovec, PhDr. Miloslav Vlk, Jan Čáka, Otakar Brousek). Díky archivnímu bádání dlouholetého tajemníka Ing. Ivana Hoyera (1918–2005), mj. i tvůrce Rybova rodokmenu, získala řadu cenných informací o Rybově potomstvu a postupně ve svých řadách uvítala i jeho příslušníky počínaje 4. generací.
Ve své více než třicetileté historii v duchu svého poslání iniciovala, podpořila, spolupořádala či sama realizovala mnoho projektů, např. vznik pamětní desky České mše vánoční (1990), přenesení pomníku Rybova nejstaršího syna Dr. med. Josefa Arnošta Ryby na starorožmitálský hřbitov (1993), vydání Rybovy životopisné stati „Můj život a hudba“ (2005). Jeden z úkolů, pro něž byla založena, zakotvený v jejích stanovách – nalezení důstojného prostoru pro nové muzeum Jakuba Jana Ryby a jeho realizace – byl splněn ve dvacátém roce její existence vznikem expozice Jakuba Jana Ryby v Podbrdském muzeu v Rožmitále (2010). Mimořádný potenciál expozice byl následně využit v první celobarevné monografii „Jakub Jan Ryba“ (2015). Impulsem k další činnosti se stal jubilejní rok 2015, v němž vyklíčila řada zajímavých projektů. Za zcela zásadní lze považovat spolupráci s Festivalem Jakuba Jana Ryby založeným MgA. Šimonem Kaňkou a MgA. Zdeňkem Klaudou (2017), jež je nadregionální kulturní aktivitou společnosti Anthonea Musica s.r.o. a jehož zakládající 1. ročník se uskutečnil v Rožmitále pod Třemšínem v roce 2018. Z jeho popudu začal také vznikat ProjectRyba, databáze Rybových děl určená pro další badatelský výzkum i jejich realizaci.
Zcela klíčovou je spolupráce s rožmitálskou Základní uměleckou školou Jakuba Jana Ryby, Římskokatolickou farností Starý Rožmitál a Městem Rožmitál pod Třemšínem. Od roku 2002 se předseda Hubert Hoyer, regenschori farního kostela Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále, bývalý ředitel ZUŠJJR, se svou dcerou Ivanou, soustavně věnují spartaci Rybových skladeb, účastní se rozhlasových a televizních pořadů, přednášek a v neposlední řadě realizují prohlídky farního kostela ve Starém Rožmitál s ukázkou hry na Rybovy varhany. Česká mše vánoční v Rožmitále a jeho okolí zaznívá pod vedením Huberta Hoyera od roku 1967. Prostřednictví svého místopředsedy Radko Štefana spravuje SJJR také rozsáhlý rybovský archiv, v němž jsou kromě literatury a rozličných písemných a obrazových pramenů, zastoupeny především notové materiály a nahrávky Rybových skladeb.
.
Z činnosti Společnosti Jakuba Jana Ryby
Na samém začátku své existence se SJJR zasloužila o zasazení desky na paměť České mše vánoční „Hej, mistře…“ Jakuba Jana Ryby na stěnu kostela Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále, která byla pořízena za štědré pomoci Českého hudebního fondu podle návrhu akademické malířky Evy Springerové. Deska s textem Jindřicha Háska byla odhalena a vysvěcena 24. prosince 1990.
Další náročnou akcí, jíž se SJJR ujala, bylo přenesení pomníku Rybova nejstaršího syna Dr. med. Josefa Arnošta Ryby i s jeho pozůstatky na hřbitov do Starého Rožmitála. Místo posledního odpočinku Rybova syna navštívili v srpnu roku 1992 členové výboru a shodli se v názoru, že přenesení pomníku a obsahu hrobu by bylo nejvhodnějším řešením, neboť smutný stav hrobu v nejstarší části hřbitova na Olšanech k tomuto činu přímo vybízel. Během jara roku 1993 se podařilo nashromáždit potřebné finanční prostředky a získat vhodné hrobové místo na starorožmitálském hřbitově. Za pomoci člena klubů Za starou Prahu a Svatoboru Ing. Petrouška († 1992) byl dojednán termín exhumace i transportu pískovcového pomníku na 26. květen 1993. Při exhumaci, jíž byl přítomen tajemník SJJR Ing. Ivan Hoyer, však překvapivě nebyly nalezeny žádné tělesné pozůstatky, ač byly do tohoto hrobu kromě Rybova syna postupně pohřbeny ještě jeho manželka Rosalie a dcery Rosalie a Anna. Domněnka, že obsah hrobu byl přenášen jinam, nebyla zatím potvrzena. Odvoz ostatků se tedy nemohl konat a z Olšan byl do Starého Rožmitála převezen pouze pomník a zde byl pomocí jeřábu 28. května 1993 usazen. V dalších dnech pak byla do hrobu uložena urna s prstí a třísky rakve z Olšanského hřbitova a hrob byl uzavřen. 19. června 1993 SJJR uspořádala pietní vzpomínku, kde o životě a zásluhách dr. Josefa Arnošta Ryby promluvil tajemník Ing. Ivan Hoyer. „Hrob“ Josefa Arnošta Ryby je pro svoji výhodnou polohu ve stejné řadě jako hrob jeho otce hojně navštěvován.
V roce 1996 vydala SJJR Kalendárium Jakuba Jana Ryby od PhDr. Jiřího Berkovce, jenž byl jejím členem a každoročně do bulletinu přispíval svými články. V témže roce vydala i barevnými fotografiemi doplněnou publikaci „Hej, mistře…“ k dvoustému výročí vzniku České mše vánoční, v níž byli mimo jiné vzpomenuti i všichni, kteří se účastnili jejího provedení v Rožmitále a v okolí. V této publikaci byla též nastíněna problematika náročné opravy starorožmitálských varhan, která započala v tomtéž roce.
V roce dvoustého výročí vzniku České mše vánoční – tedy v roce 1996 – byla Českou národní bankou vydána pamětní stříbrná mince v hodnotě 200,– Kč. Z více než třiceti předložených návrhů, které byly vyhodnoceny za účasti tajemníka SJJR Ing. Ivana Hoyera a člena výboru SJJR ak. arch. Františka Bureše, byla pak vybrána varianta sochaře Ladislava Kozáka z Prahy. Vedle troubícího anděla na hvězdném nebi je zde zobrazen i kostel Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále a vše je doplněno příslušným textem.
V roce 2000 získala SJJR darem tři drobné archiválie odkazující k osobě Jakuba Jana Ryby, mezi nimiž přední místo zaujal autograf Rybovy Kantáty z roku 1812. Původní Rybův německý text byl přebásněn do češtiny a díky společnému úsilí hudebníků z Rožmitála a okolí toto dílo zaznělo při koncertě v kostele Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále, který byl vyvrcholením valné hromady SJJR 27. 10. 2001. Vedle Kantáty zazněl při koncertě i Rybův Hymnus Ecce quomodo moritur justus pro smíšený sbor s doprovodem dvou lesních rohů, objevený v Rybově příručce pro ředitele kůru Libellus caeremonialis z r. 1795 na starorožmitálské faře v roce 1976.
V roce 2000 byly v Rožmitále také natáčeny záběry k dalšímu dílu televizního cyklu Potomci slavných režiséra a scénáristy Václava Filipa, který měl být věnován potomstvu Jakuba Jana Ryby. V pořadu vystoupili i členové SJJR. O vánočních svátcích téhož roku byl pořad odvysílán a dočkal se velkého ohlasu. (kniha Potomci slavných vzpomínají 4, 2009)
Začátkem roku 2002 SJJR navázala spolupráci s flétnistou Janem Ostrým, který projevil zájem o realizaci dvou do té doby téměř neznámých flétnových kvartetů Jakuba Jana Ryby, z nichž první C dur vydal tiskem v roce 1980 Supraphon a druhý F dur dosud nebyl vydán. SJJR si vyžádal autograf tohoto díla z Českého muzea hudby, dílo bylo přepsáno na počítači a čekalo na své vydání. Flétnista Jan Ostrý zamýšlel nahrát kvartety na CD, ale k tomu byly třeba nemalé finanční prostředky.
V roce 2003 byla také zrealizována živá nahrávka České mše vánoční „Hej, mistře“ Jakuba Jana Ryby v podání zpěváků a hudebníků z Rožmitála a okolí. DVD zachytilo provedení skladby při mši svaté ve farním kostele Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále 24. 12. 2003.
V roce 2004 začala SJJR usilovat o opětovné vydání Rybovy životopisné stati Jakob Johan Ryba’s musikalischer Lebenslauf, který byl poprvé a naposledy vydán v roce 1946 v překladu dr. Ireny Janáčkové. Na doporučení čestného člena SJJR a muzikologa PhDr. Jiřího Berkovce výbor v roce 2005 nakonec rozhodl nevydávat přetisk původního vydání, ale ve spolupráci s Národní knihovnou a Královskou kanonií premonstrátů na Strahově, kde je originál uložen, vydat nový překlad díla včetně jeho faksimile a přepisu z německého kurentního písma do latinky. Kniha vyšla v roce 2005 u příležitosti 240. výročí Rybova narození. Transkripci a překlad původního Rybova textu zrealizovala PhDr. Věra Smolová. Za tento úctyhodný počin ji SJJR následně jmenovala svou čestnou členkou.
V roce 2006 byla konečně realizována nahrávka Rybových kvartetů. Renomované hudební vydavatelství Naxos vydalo CD, které jako vůbec první přináší nahrávku všech 4 dochovaných Rybových kvartetů (2 flétnových a 2 smyčcových). Jelikož booklet i obálka CD nebyly k dispozici v české verzi, nechala SJJR na své náklady vytisknout speciální „rožmitálský“ obal s českým bookletem.
V roce 2006 vydala SJJR ve spolupráci s nakladatelstvím Titanic pohlednici s Rybovou mohylou, místem Rybova skonu.
V roce 2007 navázala SJJR spolupráci s violoncellistou Petrem Pitrou, který projevil zájem nastudovat Rybův Koncert pro violoncello z roku 1800. Dílo bylo přepsáno z původního autografu uloženého v hudebně-historickém oddělení Národního muzea – Českého muzea hudby a bylo provedeno v den 243. výročí narození Jakuba Jana Ryby – 26. října 2008 ve farním kostele Povýšení sv. Kříže. Tentýž den se také uskutečnila valná hromada SJJR. SJJR si vytkla za cíl pomoci k detailnímu nastudování tohoto díla a vydání jeho nahrávky.
V letech 2009–2010 se SJJR prostřednictvím své tajemnice Mgr. Ivany Hoyerové ujala realizace nové expozice Jakuba Jana Ryby v Podbrdském muzeu. Jeden z úkolů, pro něž byla Společnost Jakuba Jana Ryby v roce 1990 založena, zakotvený v jejích Stanovách z roku 1990 – nalezení důstojného prostoru pro nové muzeum Jakuba Jana Ryby a jeho realizace – byl ve dvacátém roce její existence splněn vznikem této expozice. Završilo se tak úsilí mnoha jejích členů, kteří se již otevření nové expozice nedočkali. Bez přínosu každého z nich by nemohla vzniknout.
Každoročně pořádá SJJR spolu se ZUŠ JJR pietní vzpomínky u Rybova hrobu ve Starém Rožmitále u příležitosti jeho narození a úmrtí, které vždy následují po koncertě žáků a učitelů ZUŠ JJR v kostele Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále.
V posledních deseti letech pokračovala SJJR ve sklizni plodů neúnavné práce členů svého vedení, kteří díky svým profesím mohou soustavně pečovat o Rybův odkaz v místě, kde žil a působil. Za zcela stěžejní v „životě“ SJJR je nutno považovat jubilejní rok 2015, v němž proběhly oslavy dvou kulatých Rybových výročí, byla vydána první celobarevná monografie Jakub Jan Ryba a SJJR byla transformována na zapsaný spolek.
Výjimečný rok 2015 přinesl řadu vydařených projektů nejen v Rožmitále, ale i na mnoha dalších místech naší vlasti a dal zcela zásadní popud k dalšímu pozoruhodnému dění, které vyústilo ve vydání CD s Rybovým fenomenálním Stabat Mater (2016, vydavatelství Nibiru Publishers) a založením Festivalu Jakuba Jana Ryby v roce 2018 (pořadatel Anthonea Musica).
Nelze opomenout rovněž až na jednu výjimku zdařilý rozhlasový projekt vedoucí k nahrání tří dochovaných houslových koncertů Jakuba Jana Ryby, zrealizovaný v letech 2016–2019 v ČRo Plzeň. Náročný přepis všech tří koncertů z původních notových materiálů vyhotovili předseda SJJR s tajemnicí, předseda při té příležitosti navázal milou a přínosnou korespondenci s houslistou Markem Pavelcem, v jehož podání znějí všechny tři zmíněné koncerty opravdu skvěle.
Zcela nezodpovězeny zůstaly naše naléhavé námitky zaslané 10. října 2018 vedení Českého rozhlasu reagující na zcela nepovedenou rozhlasovou nahrávku Rybova violoncellového koncertu, kterou ČRo i přesto ze své nabídky nestáhl.
Za fenomén posledních let lze považovat úzkou spolupráci vedení SJJR s Šimonem Kaňkou a Zdeňkem Klaudou a užším okruhem jejich přátel, kteří stáli u zrodu myšlenky Festivalu Jakuba Jana Ryby a dokázali ji, jak je jim vlastní, také velice rychle přivést k životu.
Rožmitál se díky své historii a krásné okolní přírodě, ale především díky Jakubu Janu Rybovi každoročně stává cílem mnoha návštěvníků, kteří kromě Podbrdského muzea vítají nabídku komentovaných prohlídek farního kostela Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále s ukázkou hry na Rybovy varhany. Skupinám různé velikosti i zaměření jsou nabízeny prostřednictvím místní římskokatolické farnosti, s níž SJJR víc než úzce spolupracuje, neboť předseda SJJR je zároveň místním regenschorim a tajemnice průvodkyní. Tato vzácná symbióza umožňuje operativně stanovit termín prohlídek s maximálním ohledem na konkrétní přání návštěvníků. Jsou mezi nimi děti, které tu tráví své školní pobyty v přírodě, zájezdy seniorů, různých spolků, ale i menší rodinná uskupení.
Mnoho prospěšných věcí se tedy skutečně podařilo, některé na svou realizaci stále čekají, ale nesmíme zapomenout ani ty ojedinělé projekty, které bohužel i přes veškerou snahu přinesly trpké zklamání. Jsou pro nás varováním před nevědomostí a arogancí těch, kteří mají vliv a moc rozhodovat, a chybí jim tolik potřebná pokora a úcta.
Doslova promarněna byla v roce 2015 jedinečná možnost uctít v celé naší vlasti Rybovu památku prostřednictvím poštovní známky, na níž se i přes veškeré protesty vedení SJJR, zcela proti samotné podstatě našich snah objevil portrét Rybova nejstaršího syna Josefa.
Stále, vytrvale, ale mnohdy marně bojujeme s tzv. rybovskými mýty, které se nekontrolovaně šíří v médiích a doslova bují v prostředí internetu. Každoročně vznikne řada plytkých pojednání rádoby zasvěcených autorů, kteří hřeší na svou „nepostižitelnost“ a bezostyšně o Rybovi šíří polopravdy a lži, což je ostatně pro dnešní společnost tak typické, a to ve všech rovinách. Práce médií nás vede k obezřetnosti a důslednější kontrole jejich práce, přestože se to často zdá „marné“.
Objevují se však i zajímavé podněty, z nichž některé nutí k zamyšlení a třeba budou někdy v budoucnu zrealizovány. V oblasti Rybova hudebního díla budeme jistě i nadále usilovat o jeho popularizaci prostřednictvím podpory FJJR, neboť podstatou Rybova odkazu jsou jeho nadčasové myšlenky, pedagogická činnost a obdivuhodné dílo, z nějž jsme zatím poznali tak málo.
Některé náměty nejsou vůbec ojedinělé, přední místo mezi nimi jistě zaujímá ten, který volá po možné exhumaci Rybových ostatků, jež by v ideálním případě umožnila vznik Rybovy autentické podobizny. S ní souvisí také stále naléhavější potřeba důstojně upravit Rybův hrob, jehož pomník je sice kulturní památkou, ale dodnes nese plaketu s fiktivní Rybovou podobiznou, jejíž nereálnost je již spolehlivě prokázána.
V dnešní době je zcela nutné využít vhodným způsobem potenciál internetu, což by mohlo být v nejlepším slova smyslu naplněno „nekonečným“ doplňováním rybovského webu ProjectRyba.com.
.