-
Rybova skutečná podoba není známa (tělesné proporce, barva vlasů a očí, ani rysy tváře)
-
nezachoval se žádný Rybův portrét z období jeho života, byl-li vůbec nějaký vytvořen
-
o jeho vzhledu nemáme žádné zprávy ani z jeho vlastních životopisů, ani z těch vzniklých později, ani z deníku jeho nejstaršího syna
-
nejstarším, avšak zcela nehistorickým vyobrazením Rybovy tváře je podobizna z roku 1895 od Augustina Ptáka zhotovená pro učitelský pavilon Národopisné výstavy konající se tentýž rok v Praze
-
autor se s Rybou nemohl setkat, za model mu mohl posloužit některý z Rybových vnuků, nejpravděpodobněji MUDr. Karel Schwing (1845–1907)
-
Ryba je tu spodoben, jako by žil ve 2. pol. 19. stol. – s tehdy módním plnovousem (podobně jako Bedřich Smetana)
-
v Rybově době však museli mít učitelé a další osoby veřejně činné oholenou tvář, zarostlí jednici byli považováni za nebezpečné, viz dochované portréty Rybových současníků (seriál F. L. Věk)
-
na Rybův negativní vztah k zarostlé tváři můžeme usuzovat z hanlivého oslovení „bradatý Čechu“ v jeho literárním díle Hádka mezi Novo- a Pravočechem (1815)
-
fiktivní a zcela nehistorická podobizna se bohužel stala Marii Uchytilové-Kučové předlohou k plaketě pro pomník Rybova hrobu (1953), ta je však naprosto nereálná, Ryba takto rozhodně vypadat nemohl
-
-
známe podoby tří Rybových potomků – nejstaršího syna Josefa, syna Václava a dcery Marie, Rybovu podobu tedy hledejme v průniku rysů jejich tváří
-
do jaké míry však byli potomci Rybovi podobní, nelze soudit; poštovní známka z roku 2015, která nese podobu Rybova nejstaršího syna Josefa, je tedy absurdním vyústěním jinak zcela logické myšlenky, že syn mohl být otci podobný, když ve svých pamětech o své matce napsal: „ráda mne s otcem srovnávala“
-
všechny pokusy o vytvoření Rybova portrétu ztroskotaly, proto za nejpříhodnější zpodobení Rybovy podoby považujeme jeho siluetu od Jana Čáky
.