-
nejslavnější Rybovo hudební dílo je jednou z cca 1 500 skladeb, které zkomponoval
-
Ryba je tedy dosud zcela nepatřičně chápán jen jako autor České mše vánoční
-
přestože naprostá většina společnosti dílo tzv. zná z mnoha interpretací, jeho podstata, prostředí, dějová linie i identita vystupujících postav (mistr!) zůstávají většinově nepochopeny nebo jsou interpretovány zcela nesmyslně
-
o své dodnes prakticky jediné všeobecně známé kompozici sám Ryba nezanechal žádné informace, nezmínil se o ní ani v jednom ze svých životopisů
-
uvedl ji v seznamu svých skladeb jako jednu z pastorálních mší s datem 1795
-
na obálce psané Rybovou rukou, v níž je v Českém muzeu hudby uchováván nejstarší dochovaný notový materiál díla, psaný rukou neznámého opisovače, je uveden rok 1796, který je oficiálně považován za rok jejího vzniku
-
nejslavnější česká skladba svého druhu, která vešla do dějin jako Česká mše vánoční, nese obšírný latinský titul: Missa Solennis festis Nativitatis D. J. Ch. accomodata in linguam boemicam musicamque redacta per Jacobum Joa. Ryba Pedagogum Regentemque Chorii Rossmittalii 1796 (fecit aet. s. 31 anno) [Slavnostní mše věnovaná oslavě narození Pána Ježíše Krista, v jazyce českém do hudby uvedená Jakubem Janem Rybou, učitelem a ředitelem rožmitálského kůru roku 1796 v 31 letech jeho věku.]
-
byla zkomponována jako doprovod latinské liturgie půlnoční mše (jitřní), od ostatních Rybových mešních kompozic se liší výhradním užitím českého jazyka ve veršovaném textu, jehož autorem byl Ryba sám, a je jeho vrcholným pastorálním dílem, k němuž dospěl přes drobnější kompozice těžící z pastýřských zpěvů a jesličkových her
-
za svou více než 200 let trvající existenci získala řadu přívlastků, které na jedné straně oceňují její kvality, na straně druhé ji nesmírně degradují (neliturgická, lidová)
-
v 2. pol. 19. století se dočkala nadšených ohlasů v literatuře z venkovského prostředí (J. Š. Baar, A. Jirásek) a zároveň se stala terčem zdrcující kritiky stoupenců cecilské reformy, a byla pokládána za doklad úpadku tehdejší chrámové hudby ještě na sklonku 30. let 20. století
-
přestože tu nezaznívá kodifikovaný text pevně daných částí latinského ordinaria, je její kritika jako díla neliturgického jen nepochopením dobové praxe
-
Ryba jako znalec a ctitel posvátné liturgie by nikdy neodsunul předepsané texty, ty zněly z úst kněze v tichosti či nahlas, proto také části svého díla nenazývá Kyrie, Gloria, ale vždy s předložkou Ad Kyrie, Ad Gloria, tedy „náležející ke Kyrie, ke Gloria“.
-
důvodem prostých, jednoduchých melodií a přirozeného jazykového vyjádření je zcela patřičné a zároveň geniální vystižení podstaty okolností Ježíšova narození v chlévě, jako nejchudšího z chudých, dítěte, jejž vítají prostí pastýři zcela v souladu s čtenými biblickými texty, v nichž je příběh prezentován (Slavnost Narození Páně v noci, Lk 2, 1–14)
-
spekulace o jejím prvním uvedení mimo Rožmitál, zdůvodňované Rybovými spory, lze vzhledem k Rybově funkci místního regenschoriho zcela popřít, neboť Ryba by nikdy nezanedbal své povinnosti; navíc spor s farářem byl v době vzniku díla již vyřešen v Rybův prospěch
-
přestože se jedná o hudební kompozici určenou k doprovodu půlnoční mše, je dnes převážně realizována v koncertním provedení ve světských prostorách (divadla, koncertní sály), čímž je odtržena od svého základu, pro nějž byla autorem komponována
-
úpravy díla pro velký orchestr jsou v rozporu s autorovým záměrem a jeho skladatelskými a instrumentačními kvalitami, dílo má obsazení odpovídající jeho obsahu i realizaci na kostelním kůru; původně bylo jistě provedeno jen několika zpěváky (chlapci a muži) a hudebníky
-
neznalost podstaty, s níž se lze u nás většinově setkat, je největším paradoxem toho světově proslulého díla, jež zaznělo na všech kontinentech i v krajinách značně odlehlých (Jižní Amerika, Japonsko, Austrálie)
-
v poslední době začala být Česká mše vánoční považována za „nejslavnější skladbu adventního období“, což je způsobeno popřením podstaty Adventu i Vánoc ze strany konzumní společnosti a jejím masivním uváděním v době adventní, do níž jako skladba oslavující narození Spasitele nikdy nepatřila a patřit nebude
.