-
Rybův spor s farářem Zacharem nelze zobecňovat na spor s církví
-
jako zbožný katolík byl Ryba součástí církve a snažil se jí prospět, jak mohl, viz zápis ve Školním deníku 30. července 1794: Základem veškeré výchovy je Bůh a náboženství. Konečným cílem je láska k Bohu a k bližnímu, šťastný život, dobré mravy, opodstatněná poslušnost k panovníkovi a k těm, kteří jsou ustanoveni Nejvyšším, aby řídili lidstvo. Ve školách se vychovávají k poctivému životu praví křesťané, hodní údové církve, schopní občané, věrní poddaní a mravní a zbožní lidé.
-
k vysokým církevním hodnostářům měl uctivý a pokorný vztah, jejich návštěvy v Rožmitále provázela jeho hudba
-
Ryba byl člověk vzdělaný, přímý a do jisté míry i nekompromisní, když byl přesvědčen o oprávněnosti svého jednání, neváhal se postavit i vrchnosti
-
nebál se poukazovat na chyby svých nadřízených, toto jednání však u těchto osob přirozeně vzbudilo nevoli
-
jeho upřímná a opravdová snaha o zvelebení rožmitálské školy a přesvědčení o důležitosti výchovy a vzdělávání a s tím spojené vyžadování toho, co jemu i škole po právu náleželo, bylo příčinou mnoha konfliktů nejen s představenými školy, ale především s rodiči dětí, které učil
-
viditelnými vrcholy všech nedorozumění a nepochopení jsou Rybovy spory s farářem a ředitelem panství
-
spor s farářem Kašparem Zacharem byl sporem vzdělaných mužů, příslušníků odlišných generací, kteří měli zcela protichůdný názor na postavení školy, výchovu, vzdělávání a metody, jimiž se jich má dosáhnout
-
Ryba byl zastáncem nového školního zřízení, farář jeho odpůrcem, Ryba trval na dodržování povinností představeného (faráře) vůči škole, jejich zanedbávání tvrdě kritizoval
-
odsuzoval metodu „mechanického papouškování“, jejímž byl farář zastáncem, chtěl, aby děti chápaly to, co se učí; v roce 1791 ve Školním deníku napsal: Učitel chce vzdělávat srdce a dp. farář paměť – jaký rozdíl!
-
spor přešel až do osobní roviny a vyvrcholil v roce 1795 návštěvou krajského komisaře ve škole, ten vyzdvihl Rybovy zásluhy a podal na faráře Zachara stížnost; nadřízený církevní úřad pak Zacharovi nařídil dodržovat úřední výnosy; Ryba jako morální vítěz celého sporu Zacharovi odpustil a jejich vzájemný vztah se v dalších letech výrazně zlepšil
-
farář Kašpar Zachar zemřel 12 let před Rybovou smrtí, k jeho pohřbu složil Ryba Truchlozpěv a ve svém životopise k tomu poznamenal: Roku 1803 vydal jsem na své útraty truchlozpěv u Jeřábka v Praze na zemřelého P. faráře Rožmitálského Kašpara Zachara, který mne sic z počátku všelijak pronásledoval, pak několik let před svou smrtí do sebe šel. Pro malis retribue bona! [Oplácej zlo dobrem!]
-
-
spor s ředitelem arcibiskupského panství byl střetem nebojácného učitele, který své jednání opíral o znalost zákonů a úředních nařízení, bil se za to, co mu po právu náleželo a od vrchnosti očekával jednoznačnou podporu školy, s přísným a povýšeným pánem, který od roku 1799 využíval svého postavení a všech svým možností k tomu, aby mu co nejvíce ztrpčil život
-
3. ledna 1808 byl Ryba při veřejném shromáždění obce rožmitálské nařčen, že špatně vyučuje, bránil se, kvůli prostředkům, na které měl nárok, sepsal stížnost, ale od Pokorného se podpory nedočkal, naopak byl při osobní konfrontaci „vyhozen z kanceláře“ a následně obžalován. K jednání komise pozván nebyl a není ani známo, jak rozhodla. Nárokovaný plat pro pomocníka však získal a budějovická konzistoř mu udělila pochvalu za vzorné plnění povinností.
.